středa 8. února 2012

Dáte si něco k pití?


  Minulý týden jsem se zúčastnila několika pracovních jednání. Bylo to velice únavné, ale perspektivní, což se může zdát na první pohled protikladné. Když to ohodnotím body, tak mínus jeden, plus jeden se rovná nula, plus minimálně jeden pro dlouhodobý užitek. Můžu tedy konstatovat, že úspěšnost minulého týdne je v kladu, což je pozitivní. O tomto jsem však dnes psát nechtěla.
  Pokud jdete na jakékoliv jednání nebo pohovor, běžně se stává, že vám druhá strana nabídne něco k pití. Obvykle pouze dotazem: „Dáte si něco k pití?“. V tomto momentě pro mě obvykle nastává dilema. Zásadní otázka, kterou si kladu, je zda mám vůbec žízeň, nebo na něco chuť a zda si v příští hodině budu moci někam dojít na WC. Možná někomu může přijít otázka s WC absurdní, ale můžu všem potvrdit, že pokud člověk běhá z jednání na jednání tak moc šancí kde si odskočit nemá. Navíc přijít na obchodní schůzku a ptát se po toaletní míse není zrovna moc profesionální.
Další zásadní moment mého rozhodování je způsob jakým se tazatel zeptá. Pokud se na vás kření otrávená sekretářka, kterou nadřízeny vyrušil od pilování nehtů, většinou stroze odpovídám: „Ne děkuji.“ Asi by mi leckdo řekl, že bych si naopak měla vymýšlet, ale nemám takovou povahu. Nerada kohokoliv čímkoliv otravuji.
  Pokud tedy projdu přes tyto počáteční otazníky (žízeň/chuť, WC, příjemnost) dostanu se konečně k tomu podstatnému, a to co si tedy dám. Kávu mám ráda s pěnou, nebo v podobě laté. Vím, že si v tomto ohledu hodně vymýšlím, ale popravdě, když už si něco chci dát, tak prověřím nabízejícího. On se dá dobře odhadnout z toho co mají pro obchodní partnery připravené za občerstvení i celkový přístup té dané firmy k lidem. Již se mi párkrát stalo, že jsem dostala úplně výbornou vídeň, ovšem spíš se člověk setká s možností turek/rozpustný a pak občas jako bonus mlíčko.
  S čajem je to krapet složitější. V našich končinách je obvyklé, že čaj je pytlíkový od Jemči a vše ostatní je nějaký výmysl čajových bláznů co v listí hledá smysl života. Je to trochu smutné, ale doufejme, že brzo se k nám na pole všedních dní dostane i nějaká čajová kultura. Takže jsem si skoro stoprocentně jistá, že když si dám čaj, dostanu klasického tzv. pytlíkáče. Ještě štěstí, že i u čajových pytlíků se dá sehnat různá kvalita a jemču jsem už dlouho nepotkala. 


  A na závěr voda. Voda, životabudič povětšinou podávaný v láhvi. Naštěstí mám zkušenost, že když si dám čistou vodu tak vím co můžu čekat a povětšinou, pokud je čistá sklenička, jsem spokojená. Samotnou epizodou jsou různé šťávy a džusy. Nikdy jsem neměla dost odvahy něco podobného na obchodní schůzce vyzkoušet. Ani vám nepovím proč. Asi osobní nedůvěra k obsahu cukru těchto výrobků.
  Je až s podivem kolik věcí člověk obecně zváží, než se rozhodne zda si dá nabídnuté pití a to v jedné vteřině plynoucího času. Zamysleme se nad rozhodnutími běžného životy o mizivé důležitosti. Jsou tak triviální a přitom komplikované. Zamysleme se nad tím jak nabídnuté pití působí na zákazníka či obchodního partnera. Zdá se, že je to maličkost, ovšem osobně si myslím, že stejně jako to jak je člověk ustrojen, jak jedná s lidmi a jak je vybavená zasedací místnost vypovídá o firmě jako takové. Nezapomeňme na největší průšvih všech průšvihů tohoto tématu a to, když je vám nabídnuto něco co již došlo. To je jako když řeknete něco ve smyslu: „Přinesla bych vám zmrzlinový pohár, protože ho tu běžně každý dostane ale vy máte smůlu protože před hodinou poslední snědla vaše konkurence.“
  Všímáte si i vy, čím jste kde pohoštěn, nebo vám je to jedno? Napište mi. Budu vám vděčná.

Vaše




 
Video tohoto týdne je již staršího data. Poslechněte si  kyblíkové hudebníky z brny.


úterý 31. ledna 2012

Kůl porucha


  Minulý týden jsem seděla v jedné kavárně, popíjela své oblíbené laté a četla si knihu. Mimoděk jsem zaslechla poměrně hlučný rozhovor dvou slečen sedících opodál. Jedna z nich líčila té druhé, jak se dívala na jakýsi detektivní seriál v televizi. Dle prudké gestikulace byla slečna seriálem očividně unesená. Nedalo mi to a i když se to nedělá vyslechla jsem nepozorovaně celý rozhovor.
  V podstatě jediné co mě z celého monologu, u kterého se druhá slečna nezmohla na nic jiného, než že přikyvovala, zaujalo, byla jedna z postav té dané epizody. Dle slečny byla tato postava úplně schizofrenní a v hlavě měla dokonce čtyři osobnosti.
  Tato drobná informace mě jako spisovatelku velice zaujala. Je pravda, že téma několika osobností v jednom těle je dnes již poměrně ohraná, ale přesto je pro mě velice zvláštní. Když si představím, že bych se střídala s dalšími dejme tomu dvěmi osobnostmi, které mají své vlastní vzpomínky a zážitky, své vlastní dovednosti a vědomosti, asi bych si musela myslet, že by mi praskla hlava a rozletěla se na všechny strany jak lebka ufouna v Mars útočí.
  Zkusila jsem si o této řekněme poruše či nemoci něco najít. První a zásadní věc co mě překvapila byl samotný název poruchy. Je jím disociativní porucha mnohačetnosti osobnosti. Možná pro hodně autorů je tento název moc složitý a proto tuto poruchu jednoduše hodí do jednoho pytle s schizofrenií. Druhou překvapivou informací je, že porucha jako taková je v reálném světě velice ojedinělá. Možná bychom měli poděkovat všem spisovatelům a filmařům, že nám ji takhle masivně přiblížili. Konečně třetí zjištění je, že porucha není vrozená a hlavní důvod její výskytu se pojí s traumaty zažitými povětšinou v dětství, a které se snaží dítě vytěsnit. Zjednodušeným příkladem by mohlo být znásilňované děvče, které si pod psychickým nátlakem vytvoří osobnost holky, které se to co se děje vlastně líbí. Příklad je to ošklivý, ale myslím, že pěkně vykresluje typ okolností, kdy se vytvářejí v malém človíčkovi nové identity. Jsou to vlastně jakési štíty proti zrůdné skutečnosti.
  Hlavní důvod proč jsem toto téma použila, byl fakt, že slečna v kavárně líčící naprosto famózní děj epizody seriálu se úplně vzhlížela v postavě, která pravděpodobně zažila muka, která si neumíme ani představit. Slečna si dokonce snad myslela, že mít v sobě víc osobností a nahodile či dle situace si je přehazovat by bylo jak se dnes říká „kůl“. Můj osobní názor je, že „kůl“ věc z tohoto tématu dělá pouze nevědomost. A ano, musím se přiznat, že až do setkání s touto mladou slečnou jsem se k nevědomým počítala i já. Pro více informací přikládám tento odkaz na pěkně zpracovaný článek. Jinak pro základní info doporučuji google.

Vaše





Video pro tento týden bude tak trochu né úplně hudební. Je jím část dílu Show Jana Krause s Čokovoko a p. Menzelem vs. Bikiny Fitness. Je to zábava!


úterý 24. ledna 2012

Bataty


 Minulý týden se mě ptala má kamarádka Lucie, jestli nevím čím nahradit v kuchyni vařenou mrkev. Před nějakým časem jí lékař zjistil onemocnění, při kterém nemůže jíst určité druhy zeleniny z důvodu velkého obsahu cukru. Musí tedy držet nízkoglykemickou dietu. Mrkev tento cukr uvolňuje hlavně pokud ji do měkka uvaříme.

 Lucii a všem z vás, kteří tuto poměrně náročnou dietu musí držet doporučím jednu skvělou zeleninu. Je jí Povijnice jedlá respektive u nás spíše známá pod názvem Batata. Někteří lidé jí taktéž říkají sladká brambora. Batata stejně jako pro nás běžně známé brambory pochází z Ameriky a na první pohled se od nich liší pouze barvou. Navíc výhodou pro nízkoglykemickou dietu je, že v žebříčku obsahu cukru je na tom podstatně lépe jak vařená mrkev.

 Bataty mají červenou barvu a vařené nasládlou chuť. Osobně bych tuto chuť přirovnala k chuti právě vařené mrkve. Mám vyzkoušeno, že pokud do polévky dám na drobno nakrájené Bataty místo mrkve, nikdo tuto záměnu ani nepozná a polévka i pro dietáře získá hezčí barevnost jako po přidání nakrájené mrkve. Samozřejmě lze Bataty používat stejným způsobem jako klasické brambory, ovšem zmiňovaná nasládlost mi občas přijde v jídle výrazná až rušivá.
 Příprava Batat je poměrně jednoduchá. Stačí každou hlízu očistit od zbytků hlíny a pak řádně zbavit šlupky škrabkou. Pozor jde to trochu obtížněji. Oloupaná Batata se nakrájí na menší kousky a dá se vařit ve vodě. Vodu můžete mírně osolit. Po změknutí ochutnáme a můžeme podávat.
 Někde jsem četla, že Bataty se dají pěstovat i v našich zeměpisných podmínkách. Již si nepamatuji přesně postup jak na to, ale pro mnoho z nás je spíš důležité, že se dají lehce koupit ve většině lepších obchodů s potravinami.
 Lucii a všem vám přeji dobou chuť.

Vaše






Video tohoto týdne, užijte si ho u čtení stejně jako já: