Minulý týden jsem seděla v jedné
kavárně, popíjela své oblíbené laté a četla si knihu. Mimoděk
jsem zaslechla poměrně hlučný rozhovor dvou slečen sedících
opodál. Jedna z nich líčila té druhé, jak se dívala na jakýsi
detektivní seriál v televizi. Dle prudké gestikulace byla slečna
seriálem očividně unesená. Nedalo mi to a i když se to nedělá
vyslechla jsem nepozorovaně celý rozhovor.
V podstatě jediné co mě z celého
monologu, u kterého se druhá slečna nezmohla na nic jiného, než
že přikyvovala, zaujalo, byla jedna z postav té dané epizody. Dle
slečny byla tato postava úplně schizofrenní a v hlavě měla
dokonce čtyři osobnosti.
Tato drobná informace mě jako
spisovatelku velice zaujala. Je pravda, že téma několika osobností
v jednom těle je dnes již poměrně ohraná, ale přesto je pro mě
velice zvláštní. Když si představím, že bych se střídala s
dalšími dejme tomu dvěmi osobnostmi, které mají své vlastní
vzpomínky a zážitky, své vlastní dovednosti a vědomosti, asi
bych si musela myslet, že by mi praskla hlava a rozletěla se na
všechny strany jak lebka ufouna v Mars útočí.
Zkusila jsem si o této řekněme
poruše či nemoci něco najít. První a zásadní věc co mě
překvapila byl samotný název poruchy. Je jím disociativní
porucha mnohačetnosti osobnosti. Možná pro hodně autorů je tento
název moc složitý a proto tuto poruchu jednoduše hodí do jednoho
pytle s schizofrenií. Druhou překvapivou informací je, že porucha
jako taková je v reálném světě velice ojedinělá. Možná
bychom měli poděkovat všem spisovatelům a filmařům, že nám ji
takhle masivně přiblížili. Konečně třetí zjištění je, že
porucha není vrozená a hlavní důvod její výskytu se pojí s
traumaty zažitými povětšinou v dětství, a které se snaží
dítě vytěsnit. Zjednodušeným příkladem by mohlo být
znásilňované děvče, které si pod psychickým nátlakem vytvoří
osobnost holky, které se to co se děje vlastně líbí. Příklad
je to ošklivý, ale myslím, že pěkně vykresluje typ okolností,
kdy se vytvářejí v malém človíčkovi nové identity. Jsou to
vlastně jakési štíty proti zrůdné skutečnosti.
Hlavní důvod proč jsem toto téma
použila, byl fakt, že slečna v kavárně líčící naprosto
famózní děj epizody seriálu se úplně vzhlížela v postavě,
která pravděpodobně zažila muka, která si neumíme ani
představit. Slečna si dokonce snad myslela, že mít v sobě víc
osobností a nahodile či dle situace si je přehazovat by bylo jak
se dnes říká „kůl“. Můj osobní názor je, že „kůl“
věc z tohoto tématu dělá pouze nevědomost. A ano, musím se
přiznat, že až do setkání s touto mladou slečnou jsem se k
nevědomým počítala i já. Pro více informací přikládám tento
odkaz na pěkně zpracovaný článek. Jinak pro základní info
doporučuji google.
Video pro tento týden bude tak trochu né úplně hudební. Je jím část dílu Show Jana Krause s Čokovoko a p. Menzelem vs. Bikiny Fitness. Je to zábava!